Dagmar Vera

Zima, jak se zdá, pomalu, ale jistě pouští svoji kolegyni jaro, aby ukázala, co umí. Letos můžu říct, co se mě týká, nebyla nijak bílá, natož pak ta pravá „ladovská“.

Naopak tam, kde to člověk nečekal, ukázala, zač je toho loket. I sněhuláci na jihu Dalmácie koukali, jestli si z nich někdo náhodou nedělá srandu. A Dalmatinci, kteří se plácli přes kapsu a zaplatili si lyžovačku v Alpách, jen mlsně koukali na internet, kolik, že jim to napadlo sněhu na dvorku, zatímco oni se musí klouzat na umělém.

Ale co už, to k životu patří a příroda má svoje pravidla a nemá cenu se je snažit pochopit, pouze je respektovat, aneb jak říká moje babička, není špatného počasí, jen musíš vědět, co na sebe.

Co na sebe? Nejraději bych šortky a tričko, ale obávám se, že na to si ještě chvilku počkám. Taky doufám, že se do těch loňských ještě vejdu – a to jsem se fakt snažila.

Těším se na rozkvetlé mandlovníky, olivovníky a všechnu tu vonící nádhernou krásu, propojenou šuměním moře. Babiččinu zahrádku a voňavou kuchyni. Dlouhé procházky podél pobřeží, západy sluníčka a tržnice plné všeho, na co si jen vzpomeneš.

Dagmar Vera

Odkazy na starší příspěvky

Devátý měsíc je nej

Kiša – Chorvatsko v srdci

Konečně jsem u moře – Chorvatsko v srdci

Sezona je tady – Chorvatsko v srdci