Kdo to nechce číst celé, tomu stačí krátké shrnutí v jedné větě: Část jídla si na dovolenou vozím, část vařím na místě a část objednávám v restauracích.
Pro mě je dovolená ve stylu „beru plavky a jedu“ zcela nerealizovatelná.
1) Mám dvě malé děti, které denně dostávají teplý oběd a teplou večeři. Po večeři jdou do půl hodiny spát. Není reálné je dvakrát denně dostat do restaurace, vybrat jim jídlo odpovídající jejich věku (tedy pokud možno bez přepálených tuků, něco s masem nebo zeleninou) a to celé opakovat 10 až 14 dní. Nehodlám je krmit takovou dobu pizzou (kterou si samozřejmě občas dají), ani čevapi (taky se na dovolené jednou či dvakrát dají) a rybami či mořskými plody (mají je rádi, ale nikoliv každý den).
O financích ani nemluvím, pro nás čtyři je posezení v levné restauraci za 300 kun, to máte za jídlo dvakrát denně po dobu dvou týdnů cca 30 tisíc korun. Jestli mi někdo z vás bude tvrdit, že to takhle má a platí, mám trochu problém mu věřit. Takže si před dovolenou pár mas s omáčkou zavařím.
Zatímco děti největších facebookových remcalů zřejmě večeří chleba s pršutem a sýrem (nic proti tomu), ty moje mají těstoviny s květákem, s tuňákem, se smetanou, s rajčaty atd. Jasně, taky si dají za dovolenou nějaký ten párek, ale není to jejich rutinní večeře.
Ano, chápu, někdo jeden do hotelu s plnou penzí nebo polopenzí a má to vyřešené. Já takhle létám do Egypta, ale v Chorvatsku to mám jinak.
2) Káva. Jsem kafař, první kávu si dám před sedmou ráno, druhou ještě do devíti, pak leckdy ještě dvě. Nemůžu se sbalit z apartmánu se spící rodinou a odejít kamkoliv do kavárny (v těch 7 ani žádná kavárna nejede). Takže si vozím malý kávovar na kapsle plus ty kapsle, ty pak v případě potřeby dokoupím na místě. Klidně mě kamenujte.
3) Vzdálenosti a doby: Letos už jsem byl v Chorvatsku dvakrát. Teď naposledy minulé dva týdny v Malé Dubě. Krásné místo, pro děti ideální, mimo sezónu navíc velmi tiché a klidné. V Malé Dubě si ovšem nic nekoupíte, obchod jede jenom během sezóny (tedy pokud sežene personál). Ze tří zmrzlin nefunguje ani jedna, pizzerie je zavřená, kavárna neexistuje. Obchod je v sousední vesnici. Supermarket je v Makarské, to je 20 minut autem.
5) Úspora času: Když dělám doma roštěnky, kuře na paprice atd., jednoduše nakoupím víc surovin, zavařím jednu nebo dvě sklenice a na dovolené je sníme. Ušetřím hodiny, které mohu trávit venku se svými dětmi. Nikdy bych nekoupil guláš nebo něco podobného v konzervě a tvářil se, že je to plnohodnotný oběd, ale když si nějaké ragů uvaříme doma a já ho zakonzervuju (výhradně teplem, nic do jídla nepřidávám), tak z toho nemám nijak špatný pocit. Při delších pobytech (naposledy to byly tři měsíce) samozřejmě jídlo z domu dojde a je třeba nakupovat a vařit z místních surovin. Ty jsou často kvalitnější než české, takže je to vlastně docela radost.
Ano, na Facebooku si občas vyslechnu něco o sockách, které si vozí jídlo z domu. Budiž, to asi vydržím. Letos se chystám k Jadranu ještě minimálně dvakrát. Jestli někdo jede na dovolenou, aby se pak chlubil, kolik tam utratil peněz a vozil se po ostatních, budiž, jeho problém. Já se tím otrávit nenechám.
Už jste členy naší skupiny Milujeme Chorvatsko – diskusní fórum na Facebooku? Přidejte se k nám a žádná důležitá informace vám neunikne.
