Dagmar Vera

Jsou lidé,kteří neřeší roční období, počasím si vlastně vůbec hlavu nijak zvlášť nelámou. Drží se zřejmě pravidla, že není špatného počasí, jen je potřeba vědět, co na sebe. Sotva se jim naskytne příležitost,mají v tom jasno. Vyrážejí směr Jadran. Jakkoliv. Mluvím tedy o těch,kterým nebylo souzeno,narodit se přímo zde a jsou stejně postiženi,jako já. A kdo ví,možná by po té slané nádheře tolik neprahli. Život zde je především borba/boj. Ale taky taky pohoda, přítomnost moře, skvělé jídlo, tajemno starých uliček, vůně levandule, borovic a suché trávy, nekonečné koncerty cvrčků… duben ještě neskončil a venku už je léto.




Letos mi to jaro tak nějak uniklo. Máčím nohy v Jadranu a uvažuju, jestli bych to vůbec přežila, vidět moji nejlepší kámošku moře maximálně týden v roce. Nepřežila. Vím to. Klidně se budu trmácet autem několik dní,ale tohle bych si ujít nenechala. Klidně pojedu na kole. Co to kecám,na kole bych to fakt nedala. Ale kdo ví,kdybych byla v zoufalé situaci,jsem schopná všeho. Na to jsem praštěná dost. Jediné na co nespěchám, je ochutnávka ústřic. Nebráním se tomu nijak zarputile, ale prostě nenastala ta pravá příležitost. Všechno chce svůj čas. Tak jakože v zimě má být zima a na jaře jaro,nebo v létě prostě léto. Nic není jak bejvávalo. Asi stárnu a nebo že bych očekávala od života mnohem víc? Ne. Prostě jsem se těšila letos na jaro a ono hele ho léto jak má být a vůbec se nestydí. Nemá totiž za co. Před pár dny bylo v Dubrovníku +30°C. Ani jsem nestihla zhubnout do plavek a už je tady zmrzková sezona. No nic, oholit nohy a brát to s humorem. Každopádně si můžu užívat pláže do sytosti pořád bez turistů. Nikde žádný šugaman/ručník, ani ozon předražených opalovacích krémů…..maximálně pár místních, kteří užívají pohodu stejně jako já.

Tenhle víkend stál opravdu za to. Sotva odkvetly třešně,na Rivě není kam sednout. Život bez rivier celkově si umím představit, ovšem zmrzku, život a lidi mám ráda. Ale nemusím to prožívat všechno najednou a v jednom okamžiku. To fakt nedávám. Zmocní se mě panika i ve frontě na vanilkovou. Obdivuju všechny průvodce účastníků zájezdu a klidně bych se zúčastnila demonstrativní akce za navýšení jejich platu.

Dagmar Vera

Odkazy na starší příspěvky

I to kafe tu chutná jinak

Pelješac

To pravé azurové mě teprve čeká

Víno je jako život

Můj voňavý ráj

Devátý měsíc je nej

Kiša – Chorvatsko v srdci

Konečně jsem u moře – Chorvatsko v srdci

Sezona je tady – Chorvatsko v srdci